[co je dada?]
Dada je jedno z nejvýznamnějších hnutí 20.století, které zanechalo ošklivou a nesmazatelnou stopu ve světových dějinách umění

Dada samotné nesmrdí: je to nic, nic, nic. Je jako vaše naděje: nic. jako váš ráj: nic. jako vaše idoly: nic. jako vaši politici: nic. jako vaši hrdinové: nic. jako vaši umělci: nic. jako vaše náboženství: nic." - Francis Picabia

[vznik dada]
"Dada vzniká v ústech" - Tristan Tzara

Živnou půdou pro vznik nejen dadaismu, ale i jiných dnes už skoro zapomenutých nihilistických hnutí jako zutismus, hydropatismus nebo hirsutismus, byla buržoazní společnost a všechny s ní spojené vrtochy – náboženství, nacionalismus, tzv. "morálka", "umění", "lidské hodnoty" a další podobné frašky, které se ve skutečnosti staly jen pózou, za níž se skrývalo obyčejné pokrytectví. Jak napsal Tzara: "Počátky Dada nebyly počátky umění, ale hnusu." Všechno vyvrcholilo v době první světové války, jež byla jedinečnou přehlídkou úpadků hodnot společnosti, která s úsměvem na rtech v tisících posílala své lidi na smrt.

Kabaret VoltaireS myšlenkou sdružit dohromady mladé lidi protestující proti válce, otevřel Němec Hugo Ball na počátku roku 1916 ve švýcarském Curychu podnik zvaný Kabaret Voltaire, kde se tehdy sešlo několik umělců z různých koutů Evropy, aby demonstrovali odpor ke svým národům, které dopustily nesmyslné vraždění. Začaly se pořádat večery s nejrůznějšími uměleckými představeními, na nichž vystupovali například Hans Arp, Tristan Tzara, Marcel Janco, Sophie Täuberová, Hans Richter a mnoho dalších. Charakter vystoupení se však postupně měnil. Začátky popisuje Ball takto: "Mademoiselle Hennings a Mademoiselle Leconte zpívaly francouzské a dánské šansony. Pan Tristan Tzara recitoval rumunskou poesii. Balalajkový orchestr hrál překrásné národní písně a tance… poté jsme přidali ruské večery a o něco později také francouzské (díla Apollinaira, Maxe Jacoba, André Salmona, A. Jarryho, Loforgneho a Rimbauda). 26. února z Berlína dorazil Richard Huelsenbeck a 30. března jsme uvedli okouzlující černošskou hudbu. (toujours avec la grosse caisse: boum boum boum boum – drabatja mo gere drabatja mo bonoooooooooooo -)". Postupem času dostávaly výstavy a další akce curyšanů více nihilistický ráz. Možná to souviselo i s "objevením" magického slova Dada (původně francouzsky označující dětskou hračku, koníčka), které bylo podle jedné z verzí poprvé vysloveno 6.února 1916 v Kabaretu Voltaire Tristanem Tzarou, jenž tehdy náhodně otevřel Laroussův slovník, upustil kapku z kapátka na stránku knihy a ta se rozpila právě na slově "dada"(dalšími údajnými objeviteli prý mohli být i Huelsenbeck, Hausmann či Picabia). Avšak ať už to byl kdokoliv, je jisté, že se zrodil nový fenomén, proti kterému se nikdo nemohl postavit, kritizovat jej, zesměšnit, ale ani ignorovat. Jeho hlavním principem se stal nesmysl čehokoli.

Dada bylo jako ďábelský stroj – převracelo a negovalo všechno, co bylo do té doby vytvořeno (včetně sebe sama). Napadalo základy lidského myšlení, zpochybňovalo logiku, jazyk, opovrhovalo tradicemi, společenskými pravidly, křesťanskými dogmaty a především uctíváním jakýchkoli idolů.

"Rozhodli jsme se, že svou rozmanitou aktivitu shrneme pod jménem Dada. Nalezli jsme Dada, jsme Dada a máme Dada. Dada bylo nalezeno ve slovníku, neznamená nic. Je to ono významné Nic, na němž nic nic neznamená. S Ničím chceme změnit svět, s Ničím chceme změnit básnictví a malířství a s Ničím chceme přivodit konec války. Stojíme tu bez nějakého úmyslu vás bavit nebo obveselovat. Ačkoliv je to všechno tak, jak to je, jsouc totiž nic, přesto se nemusíme rozejít jako nepřátelé." (- Richard Huelsenbeck) Za nedlouho se dada rozletělo jako bouře do dalších míst: Berlína, Paříže, Kolína, Hannoveru a New Yorku.