[Přednáška o dada 1922 - Tristan Tzara]

Počátky Dada nebyly počátky umění, ale hnusu. Hnusu z velkoleposti filozofů, kteří nám po 3000 let všechno vysvětlovali (proč?), hnusu z okázalostí těch "umělců reprezemtujících Boha na Zemi", … hnusu ze všech seznamů kategorií, z falešných proroků, pro které jsou nejdůležitější peníze, hrdost, nemoci, hnusu z náměstků, kteří posuzují umění jen podle několika infantilních pravidel, hnusu z oddělení dobra a zla, krásy a ošklivosti (proč je výhodnější být raději červený než zelený, levý než pravý, velký nebo malý?). A nakonec hnusu z jezuitské dialektiky, která umí vše vysvětlit a plní lidské myšlení zvrácenými a tupými myšlenkami bez jakýchkoli psychologických základů či etnických zdrojů, vše za pomoci vychytralých podrazů a sprostých šarlatánských slibů.

[Jak jsem se stal okouzlujícím, sympatickým a rozkošným - Tristan Tzara]

Spím velice dlouho. Páchám sebevraždu na 65%. Můj život je velmi levný, pro mě je to pouze 30%. Můj život má 30% života. Chybí mu ruce, nervy a nějaké knoflíky. 5% je věnováno stavu polojasného otupení doprovázaného anemickým praskáním. Těchto 5% se nazývá DADA. Takže život je levný. Smrt je trochu dražší. Ale život je okouzlující a smrt je stejně tak okouzlující. Před několika dny jsem byl na setkání imbecilů. Bylo tam hodně lidí. Každý z nich byl okouzlující. Tristan Tzara, malá, absurdní a bezvýznamná postava, měl přednášku o tom, jak se umění stává okouzlujícím. On sám byl okouzlující. Všichni jsou okouzlující. A vtipní. Je to rozkošné, že? Všichni jsou rozkošní. Devět stupňů pod nulou. Okouzlující, že ano? Ne, není to okouzlující. Na tohle Bůh nestačí. Není dokonce ani v adresáři. Ale i tak je okouzlující. Velvyslanci, básníci, hrabata, princové, hudebníci, novináři, herci, spisovatelé, diplomati, režiséři, švadleny, socialisté, princezny a baroni jsou okouzlující. Vy všichni jste okouzlující, velice bystří, vtipní a rozkošní. Tristan Tzara vám říká, že je docela ochotný dělat i něco jiného, ale radši zůstane dál idiotem, vtipálkem a šprýmařem. Teď k vám budu upřímný: to co jsem právě řekl – je to okouzlující nebo idiotské?
Existují dokonce lidé (novináři, právníci, amatéři, filozofové), kteří si myslí, že jiné formy: obchod, manželství, návštěvy, války, různé konference, společnosti s.r.o., politikaření, nehody, taneční sály, ekonomické krize, návaly a hysterie jsou variantami dada. Nesdílím názor těchto imperialistů – věřím, spíš, že dada je jen duchovenstvem druhého stupně, které musí být celkem jednoduše umístěno vedle ostatních forem nových mechanismů náboženství. Je jednoduchost prostá věc nebo dada? Radši budu sám sobě sympatický.

[Jak složit dadaistickou báseň - Tristan Tzara]

Vezměte noviny.
Vezměte si nějaké nůžky.
Vyberte si z novin článek libovolné délky, ze kterého chcete vytvořit svou báseň.
Vystřihněte tento článek.
Dále opatrně vystřihněte zvlášť každé slovo z článku a dejte je do klobouku.
Pořádně zamíchejte.
Pak postupně vytahujte slova z klobouku.
Opište je přesně v tom pořadí, v jakém jste je vytáhli.
Báseň je na světě.
A tady vás máme - neskonale originálního autora s okouzlující vnímavostí, přestože neuznávaného širokými masami.

(Z Dada manifestu svobodné a hořké lásky, 12.12. 1920)