[Proti Bez Pro Dada - Hans Richter]

?!Dada! – Nikdo k němu nepatří!? No přece my k němu patříme...

Chybějící víra v každou sounáležitost - za což vděčíme vaší "formě společnosti" (přece státu), "společenství", které nás zavazuje, se v každé formě od toho odlišovat - byla donucovacím prostředkem k vytvoření tohoto dada v barvě měsíčního kamene – Závazek, který jsme oproti nim tímto přebrali, vyznání "k něčemu patřit", je omyl, za který si můžete sami. Naše pospolitost (pospolitost vedle těch, které se považují za čisté) v jakési kyselině lehce patetické nebo šedivé beznaděje... pravého chování, leží zcela mimo skupinu, mimo hnutí časopisu Dada. Na dalším stupni světového názoru je žonglování se svými vlastními kostmi (tělesnými pozůstatky) pod vlivem vnitřností nejvhodnějším dorozumívacím prostředkem. Pánové da jsou v rozmachu da... dada... Duševní obranná formule před nepředvídaným (nenadálým).

Rajtujeme na křivkách melodie a kýváme se blaženě v prudkém taktu ve vzepětí citů široko, daleko, rýmujeme, zaplavuje nás úzkost, pohybujeme se i v politice (och krásná vážnosti – nepřekonatelný obdiv tvé mimice). Okolnost - okolnosti (?) - není jenom nevídaná, je také nemožné, že je to tu, dada je to. To je astrologie a myslím na ni při usínání. – Och zkompromitované dada. Zatímco asociace projdou mřížkou, nedaří se nám žádný obchod. (Apoteóza na dada)

Co je to zázrak? Dada!—Dada!.. Pokusme se po každé otočce o skok do formy, zkomponujme z dobře stravitelného salátu železniční jízdenky a z každého momentálního reflexu melodii s příležitostným taktem všech náhod křižovatek duší. Chcete prosím štěstí? Tu ho máte, tentokrát ale skutečně, aniž by se někomu ukradlo! Vezměte tuto směs (salát, železnici, reflex – vždyť vy víte!!) Chcete-li místo toho zázrak—chcete vidět? Pronajmeme zázrak. Pouze (pardon) k tomu potřebujeme jiné předpoklady než vaši "vážnost"! (aplaus). Žádné nedopatření! Člověk činí s tím "vážným" dobré obchody, válku, děti a hrůzu, co ještě? Tzara—dada drezíruje (cvičí) zázrak (žádná superiorita, my také); ne, že by zázrak zůstal ušetřen jistého osobního poměru k němu (och, drahé oblačné pumpy).

Kletba na dada. (Zprostředkujeme vám tuto formuli), stojí v cestě našemu přímému dotyku se zázrakem. Nedůvěra, krátká jako hvizd, v to příští, co se již zrodilo. Sernerova hlava jako hlíza květiny v nejzralejším mozkovém výhonku jakéhosi nafukovacího balónu z hnisu, který si vydojil on sám ze svého zoufalství, které je uloženo na poště a je nutno si je vyzvednout. – Pojistěte se u své světonázorové pojišťovací společnosti na čestné slovo proti žvástům a hlouposti, proti hnisu. Jinak prasknete a všechno z vás vyrazí ven, ovšem nepozorovaně. Nechte mne, abych dělal gesta, kterými se dostanu do neštěstí, ale pomocí kterých se vás zbavím. Žádné podezření! Mělo by se něco podařit, co je vám vhod a usnadní vám postoj k tomu, co vy v žádném případě nemáte schvalovat. Levně! Tak levně nás osud koupil, že smíme počítat s nádherným právem na zúročení. (Hola!) My vám přijdeme draho. Tato sdělení byla publiku osmého večírku Dada již ústně poskytnuta.