[Dadaistický večer v Curychu - Georges Hugnet (z textu Duch dada v malířství)]

Na jevišti tloukli na klíče a krabice, jako by provozovali hudbu, až začalo publikum zběsile protestovat. Serner, namísto recitace básně, položil k nohám krejčovské panny kytici. Zpod ohromného klobouku ve tvaru homole cukru odříkával jakýsi hlas Arpovy básně. Huelsenbeck vyl své básně stále silněji a Tzara zatím tloukl v témže rytmu a s týmž crescendem na veliký buben. Huelsenbeck a Tzara tančili s kdákáním medvědí tance, anebo provozovali, kolíbající se v pytli a s rourou na hlavě, cvičení zvané černý kakadu. Tzara vynalézal chemické a statické básně…

[První páteční večer pořádaný revue Littérature (23.1.1920) - Georges Hugnet]

Dada soirée v Paříži 16.5.1920Napřed se ujímá slova André Salmon. Přednášejí se básně. Obecenstvo je spokojeno, protože je v nich jakž takž obsaženo jisté umění; ale jeho radost je brzy pokažena. Objeví se masky, které recitují neartikulovanou Bretonovu báseň. Tzara čte pod názvem "báseň" novinový článek, provázen peklem zvonků a řehtaček. Obecenstvo to dále nesnese a píská. Aby se celý ten rozkošný rámus utišil, jsou předváděny malby, mezi nimi obraz Picabii, z výtvarného hlediska nejvýš pohoršlivý a nesoucí jako jiné jeho obrazy a manifesty z té doby název LHOOQ.

[Výstava koláží Maxe Ernsta - Novinář d`Esparbes]

Se špatným vkusem, jímž se dadaisté vyznačují, obrátili se tentokrát k oblasti hrůzy. Scéna byla ve sklepě a všechna světla uvnitř skladiště zhasnuta; z jakéhosi poklopu vycházelo naříkání. Jiný šprýmař, ukryt za skříní, urážel přítomné osobnosti… dadaisté bez kravat a s bílými rukavičkami přicházeli a opět odcházeli... André Breton rozkousával zápalky, Ribemont-Dessaignes každou chvíli vykřikoval: "Prší na lebku!", Aragon mňoukal. Philipe Soupault si hrál na schovávanou s Tzarou, zatímco Benjamin Péret a Charchoune si neustále podávali ruce. U vchodu počítal J. Rigaut nahlas automobily a perly návštěvnic...

[Výstava Arpa, Ernsta a Baargelda Dada Ausstellung, Dada Vorfrühling v Kolíně]

Návštěvníci, kteří chtěli tuto výstavu zhlédnout, museli nejprve projít skrze pánské záchodky. U vchodu do sálu pak stála malá holčička odříkávající přisprostlé básničky. Doprostřed místnosti umístili objekt Maxe Ernsta – špalek z tvrdého dřeva, ke kterému byla řetězem připoutána sekera, jíž mělo publikum tento objekt postupně ničit. Dalším vystaveným kouskem byl proslulý Fluidoskeptrik, akvárium naplněné červeně obarvenou vodou představující krev. U dna tohoto akvária ležel budík spolu s ženskou paží, zatímco na hladině plavaly ženské kadeře. Na zdech potom visely všelijaké koláže a obrazy z roztrhaných papírů, vytvořené především Arpem, Ernstem a Baargeldem. Návštěvníci byli takovými provokacemi uraženi a proto objekty několikrát zničili, načež je autoři nahrazovali jinými. Po několika dnech byla výstava zakázána.

[Přednáška Arthura Cravana v Paříži (1914) - Jindřich Chalupecký]

Ohlášené téma znělo: "Nezávislí umělci ve Francii a v Americe". (...) Bylo to nesporně zásluhou Duchampovou a Picabiovou, že se Cravan před přednáškou důkladně opil. Překonal pak všechna očekávání. Stěží se držel na nohou, něco mumlal, vytahoval z kufru, který přinesl, špinavé prádlo, pak začal obecenstvu, čekajícímu povznášející kulturní zážitek, sprostě nadávat; nakonec prohlásil, že je mu horko, a dal se do svlékání. To už ho policisté odvedli.