[Manifeste cannibale dada - Francis Picabia]

Jste všichni obžalováni; povstaňte! Nemůžu s vámi mluvit dokud si nestoupnete. Povstaňte jako při Marseillaise nebo jako při God Save the King. Povstaňte jako by před vámi vlála Vlajka. Nebo jako byste byli v přítomnost Dada, které znamená Život, a které vás viní z milování všeho kromě snobství, jelikož to je samo o sobě dost drahé. Tak si zase můžete sednout. Je to tak lepší. Aspoň budete poslouchat pozorněji. Co tady děláte, namačkaní jako hromada seriózně smýšlejících korýšů? Jste přece seriózně smýšlející, ne? Seriózní, seriózní, seriózní pro smrt. Smrt totiž je seriózní věc, že ano?

Smrt hrdiny nebo idiota – se stává tou stejnou věcí. Jediné slovo, které má větší než každodenní hodnotu je slovo Smrt. Milujete smrt – smrt ostatních. Zabijte je! Nechte je chcípnout! Pouze peníze neumírají; ty jenom na krátkou chvíli odejdou.

Bůh! Je to někdo úctyhodný: někdo koho můžete brát vážně! Peníze jsou prie-Dieu seriózních rodin. Peníze navždy! Ať žijí peníze! Člověk, který má peníze, má i čest. Čest se dá koupit nebo prodat jako prdel. Prdel, prdel představuje život jako brambůrky, a vy všichni, kteří jste seriózně smýšlející budete smrdět hůř než kravské hovno. Dada samotné nesmrdí: je to nic, nic, nic.

Je jako vaše naděje: nic.
jako váš ráj: nic.
jako vaše idoly: nic.
jako vaši politici: nic.
jako vaši hrdinové: nic.
jako vaši umělci: nic.
jako vaše náboženství: nic.

Syčí, řve, vykopává mi zuby, tak co? Měl bych vám pořád říkat, že jste hlupáci. Tři měsíce vám budeme mí přátelé a já za pár franků prodávat naše obrazy.

(Manifeste cannibale dada - Francis Picabia, čteno na Dada soirée v Théâtre de la Maison de l'Oeuvre, Paříž, 27. 3. 1920)