[Prohlášení přednesené v Kabaretu Voltaire na jaře 1916 - Richard Huelsenbeck ]

Urození a respektovaní občané města Curychu, studenti, řemeslníci, dělníci, vagabundi, bezcílní lidé všech zemí, spojte se. Jménem Kabaretu Voltaire a svého přítele Hugo Balla, zakladatele a vedoucího tohoto vysoce určeného institutu, mám dnes večer přednést prohlášení, jež vámi otřese. Doufám, že nedojdete tělesné úhony, ale to, co vám nyní hodláme říci, zasáhne vás jako kulka. Rozhodli jsme se, že svou rozmanitou aktivitu shrneme pod jménem Dada. Nalezli jsme Dada, jsme Dada a máme Dada. Dada bylo nalezeno ve slovníku, neznamená nic. Je to ono významné Nic, na němž nic nic neznamená. S Ničím chceme změnit svět, s Ničím chceme změnit básnictví a malířství a s Ničím chceme přivodit konec války. Stojíme tu bez nějakého úmyslu vás bavit nebo obveselovat. Ačkoliv je to všechno tak, jak to je, jsouc totiž nic, přesto se nemusíme rozejít jako nepřátelé.

To, čemu říkáme Dada, je bláznivá hra z ničeho s příměsí všemožných otázek, gladiátorské gesto, hra s chatrnými zbytky, poprava fraškovité morálky a přežranosti. Dadaista miluje věci mimořádné, ba absurdní. Ví, že život je založen na kontradikci a že jeho doba jako žádná jiná usiluje o zničení ušlechtilosti. Vítá proto jakoukoliv masku. Každou hru na schovávanou, v níž je skryta ošidná síla. V obrovské záplavě nepřirozenosti se mu bezprostřednost jeví jako holá neuvěřitelnost. Protože bankrot idejí narušil obraz člověka do nejhlubších podstat, obnažují se patologickým způsobem pudy a nejskrytější motivy. A protože na tu záplavu nestačí umění ani politika, zbývá jen legrace a krvavá fraška... Dadaista bojuje proti agónii a smrtelnému opojení doby. Odmítá jakoukoliv chytráckou opatrnost a pěstuje zvědavost člověka, který má radost a potěšení i z nejpochybnější formy odporu. Ví, že svět systému je v troskách a že doba, jíž se musí platit hotově, zahájila partiový výprodej odbožštělých filosofií. To, co v kramářích budí hrůzu a špatné svědomí, v dadaismu budí veselý smích a vlídné chlácholení.

A podivno, takto magicky naplněné slovo vyčarovalo a zrodilo novou větu, kterou už nepodmiňoval a nespoutal konvenční význam.

Ve chvíli, kdy překonavše své měšťácké zábrany, vepíšete s námi na svůj prapor Dada, budeme opět zajedno a nejlepší přátelé. Přijměte prosím, Dada od nás jako dadadar, neboť kdo nepřijme, je ztracen. Dada je nejlepší medicína a dopomáhá ke šťastnému manželství. Děti vašich dětí budou vám za ně povděčny. Loučíme se nyní s vámi dadapozdravem a s dadaúklonou. Ať žije Dada, Dada, Dada, Dada!

Převzato z Artmusea.cz