[André Breton]
19.2.1896 Tinchebray (Francie) - 28.9.1966 Paříž (Francie)

Jméno tohoto francouzského kritika, spisovatele a básníka je spojováno především se surrealismem. Breton byl zakladatelem a vůdcem onoho směru (volně navazujícího na dada) po celou dobu jeho trvání. Přesto to byl právě on, kdo se velice zasloužil o fungování dadaistické skupiny v Paříži.

Na začátku první světové války byl studentem medicíny a podrobně se také zabýval psychiatrií. Roku 1916 se pak setkal s Jacquesem Vaché, legendárním předchůdcem dadaismu. Bretonovy první publikace byly ovlivněny Rimbaudem a Mallarmém, avšak kolem roku 1917 se stal spolu se svými přáteli Aragonem, Elaurdem, Soupaltem, Huidobrem a Ribemont - Dessaignesem účastníkem pařížského hnutí dada. Projevovali se hlavně ve vlastním časopise Littérature a curyšském Dada. Kromě toho pořádali několik večerů, kde představovali veřejnosti svá prohlášení.

V roce 1921 však nastal obrat, když Breton začal pociťovat touhu odloučit se od dadaismu, který již považoval za mrtvý a roku 1922 s ním definitivně skoncoval za bouřlivých převážně slovních potyček s Tzarou. André to komentoval slovy:"Opusťte vše. Opusťte dada. Opusťte svou ženu. Opusťte svou milenku. Opusťte své naděje a své obavy. Rozsévejte své děti po lesích. Opusťte kořist pro stín. Opusťte podle potřeby usedlý život pro to, co vám nabízí nejistá budoucnost. Dejte se na cestu." Zakrátko se stal duchovním otcem surrealismu. Následovali jej Aragon, Éluard, Picabia, Soupault a další.

Breton v literatuře požadoval "nadrealistický" styl psaní - jeho nejznámějšími lierárními díly jsou Magnetická pole (spolu s Soupaultem) (1919), Ztracené kroky (1924), Manifest surrealismu (1924), Spojité nádoby (1932), Rozhovory (1952) a spousta dalších.