[Kabaret Voltaire - Hugo Ball]

Když jsem zakládal Kabaret Voltaire, byl jsem si jist, že ve Švýcarsku musí být několik mladých lidí, kteří nejen že se podobně jako já cítí svobodní, ale kteří dokáží svou svobodu i projevit. Zašel jsem k panu Ephraimovi, majiteli podniku Meirei a řekl mu: "Pane Ephraime, prosím, přenechejte mi to tady. Chci tu rozjet noční podnik." Pan Ephraim souhlasil. A já šel k pár lidem co jsem znal a povídám jim: "Prosím tě, dej mi nějaký obraz nebo kresbu, anebo rytinu. Rád bych to vystavil v mém podniku." Pak jsem šel do Curyšského tisku a řekl: "Napište do vašich novin nějakého oznámení, že zde bude mezinárodní kabaret. Měli bychom dělat velké věci." A oni mi můj inzerát otiskli. Tak jsme měli 5.února kabaret. Mademoiselle Hennings a Mademoiselle Leconte zpívaly francouzské a dánské šansony. Pan Tristan Tzara recitoval rumunskou poesii. Balalajkový orchestr hrál překrásné národní písně a tance.
Dostalo se mi velkého povzbuzení a pomoci od pana M. Slodkiho, který navrhoval plakáty a od pana Hanse Arpa, jenž opatřil několik obrazů od Picassa a získal pro mě i obrazy od svých přátel O. van Reese a Artura Segalla. Značné podpory jsem se dočkal také od dalších osob. Tristan Tzara, Marcel Janco a Max Oppenheimer pohotově souhlasili s účinkováním v kabaretu. Přidali jsme ruské večery a o něco později také francouzské (díla Apollinaira, Maxe Jacoba, André Salmona, A. Jarryho, Loforgneho a Rimbauda). 26. února z Berlína dorazil Richard Huelsenbeck a 30.března jsme uvedli improvizovanou černošskou hudbu. (toujours avec la grosse caisse: boum boum boum boum – drabatja mo gere drabatja mo bonooooooooo -).

(Curych, 16. 5. 1916)



(1917)