[Hans Arp]
16.9.1887 Štrasburg (Francie) – 7.6.1966 Basilej (Švýcarsko)

Byl jedním ze zakládajících členů hnutí Dada v Curychu a stal se rovněž jednou z největších (ne-li vůbec tou největší) postav dadaismu. Proslavil se především svými plastikami, reliéfy, dřevoryty a malbami, ve kterých se snažil dostat jakoby až k samé podstatě hmoty. Jestliže se o dadaismu říká, že byl halasný a brutální, ale zároveň étericky jemný, představoval Arp spíše tu druhou část, což dokazují především jeho automatické básně vyznačující se svou až dojemnou roztomilostí. Typické je pro něj prohlášení o vzniku dadaismu: "1916 jsem v Curychu z rozvernosti porodil dada. Dada je pro nesmysl což se nerovná blbosti. Dada je nesmyslné jako příroda a život." Podobnými projevy vytvořil protiváhu radikálnějším dadaistům jako byl například Tzara a vtiskl tak celému hnutí jedinečnou podobu, když s laskavým úsměvem na tváři popíral logiku a umění. Postupem času se Arp jako většina ostatních připojil k surrealistickému hnutí, avšak příliš se v něm již neangažoval.

Hans Arp studoval nejprve na štrasburské uměleckoprůmyslové škole(1904), následně na umělecké škole ve Výmaru(1905-1907) u Ludwiga von Hofmanna a na pařížské Académie Julian(1908). Poté spolupracoval s časopisem Der Sturm a účastnil se druhé výstavy skupiny Der blaue Reiter (Modrý jezdec) v Mnichově (1912), kde se poprvé setkal s Vasilijem Kandinskim. Roku 1914 se seznámil s Maxem Ernstem a ve stejném roce odjel na rok do Paříže. Zde navštívil Modigilianiho, Apollinaira, Picassa, Maxe Jacoba a Roberta a Soňou Delaunayovi. V roce 1915 přesídlil do Curychu. Vystavoval tu svá díla a poznal se tady také se Sophií Täuberovou, jeho budoucí manželkou. Rok 1916 včetně několika následujících byly pro něj velmi významné: jak už bylo řečeno stal se účastníkem dadaistického hnutí, pořádal celou řadu výstav, účinkoval na večírcích v Kabaretu, ilustroval knihy vydávané jeho přáteli, publikoval vlastní básně. V tomto období začal tvořit své abstraktní reliéfy. Koncem roku 1919 odjel do Kolína nad Rýnem, kde společně s Ernstem a Baargeldem za několik měsíců uskutečnil výstavu Dada-Ausstellung, Dada-Vorfrühling, která byla pro kolíňany natolik pobuřující, že musela být zakázána policií.

V roce 1922 se oženil se Sophií Täuberovou, 1925 se přestěhoval do Paříže, kde dál průběžně tvořil a vystavoval. Začínaly vznikat i Arpovy koláže autorem nazvané papiers dechirés ("roztrhané papíry"), k nimž se váže známá historka o jejich vzniku: Arp se jednou pokoušel o jakousi kresbu, která se mu však pořád nedařila, proto ji ze vzteku roztrhal a hodil na zem. Ke svému překvapení zjistil, že roztrhané papíry vytváří obrazec, který původně zamýšlel. Touto originální technikou pracoval zhruba od roku 1930. Rokem 1927 počala jeho spolupráce s časopisem Revolution Surréaliste. Během 2. světové války (1940) uprchl se Sophií nejprve do francouzského Grasse a poté i znovu do Švýcarska, kde v lednu 1943 Sophie náhle zemřela, když se přes noc otrávila plynem unikajícím z kamen. Z tohoto šoku se Arp nemohl dlouho vzpamatovat.

Po skončení války se vrátil zpět do Paříže (1946), krátce poté podnikl svou první cestu do USA (1949). Roku 1957 pak vytvořil slavný bronzový reliéf pro UNESCO. Jeho dalšími významnými pracemi jsou: sochy Soví sen (1939), Čínský stín (1947), obrazy Vaječné prkno (1922), básnické sbírky Pyramidový plášť (1924), Oblačné pumpy (1920)